Ráno začalo menší rozcvičkou, vyšlápli jsme si mini Adams
peak. Byla to opravdu pohodová procházka s krásným výhledem na konci. Cesta
vedla čajovými plantáži, kde jsme se opět ujistili, že trhání čajových lístků
není nic pro nás.
Pak nás Django protáhl kouskem džungle k pohlednicovému
železničnímu mostu s tunelem. Po cestě se na nás nalepily krve žíznivé
pijavice, pro lepší představu foto níže. Po zastavení všech krvácení a obnovení
základních životních funkcí, Django koukl na hodinky a prohlásil, že máme ještě
15min než pojede vlak. Zavelil a vyrazili jsme do vlakového tunelu. No a jako
správný šprýmař začal dělat, že jede vlak. Samozřejmě, nebylo v naši
silách rozpoznat, jestli se jedná o žert nebo o nějaký druh hynduistického
objetování. No zdrhali jsme, co nám síly stačily. Vlak samozřejmě přijel až asi
po 20minutách. Po nafocení pár desítek gigabajtů fotek následovala cesta směr
národní park Uda Walawe.
Cesta trvala asi tři hoďky a zbylo dostatek času na
safari, které původně bylo v plánu druhý den. Byl to fakt zážitek, sloni se procházeli kolem
nás, bůvoly se chladili v jezírkách, krokodýli relaxovali u bažin.. Celé
to trvalo dvě až tři hoďky a všechna paměťová média byla zaplněna. Večer jsme
lupli dvě pivka a šli spát. Příspěvěk publikuju až teď, páč jsme neměli net.
Žádné komentáře:
Okomentovat