Po ránu jsme byli poněkud neklidní, pršelo. Ovšem jakmile
jsme dojedli vejce, která nás provázejí zatím každým ránem, tak pršet přestalo.
Django nás odvezl k Sigiyrije, kde už nás vyhlíželo spoustu rupijíchtivých
domorodců. Dvanáckrát jsme řekli, že průvodce nechceme a hnedle jsme byli u pokladen.
Lupen stál 4000 rupijí, pod cenou napsanou v angličtině bylo stálo něco v těch
jejich obrázcích. Zeptal jsem se Djanga co tam je a on, že „vstupné 50 rupijí“
a hrozně se u toho hihňal – cena pro místní podotknul. Jelikož jsem vynikající
matematik, tak jsem si během pár minut spočítal, že je to 80x více než
naúčtovali nám. Už si na to začínáme pomalu zvykat. Standardní vstup na cokoliv
je tady 30USD, pro cizince. Každopádně
to stálo za to. Po cca třech hodinkách jsme slezli dolů.
Pár fotek pro představu.
Po náročném výšlapu, jsme dostali hlad. S Dřevákem jsme
si dali all you can eat rice and carry. Bylo to šmakózní. Lehce pikantní s přívlastkem
ryby a ovoce, kde zázvor lehce hladil patro a jemná štipavost na jazyku
přecházela až k lehkému brnění v konečníku. Zatím asi nejlepší jídlo.
Django nám doporučil kokosovou kořalku, takže jsme
navštívili místní krámek, kde nám vyjednal cenu a večer nás čeká košt. Respektive
už probíhá J.
Ještě pár fotek z našeho ubytování uprostřed džungle.
Zítra vyrážím do místa zvaném Polonnaruva a Mandalagiri Vihára
do sídelních míst králů.
Pac a pusu
Žádné komentáře:
Okomentovat